Proč jsou přetížené školy v Brandýse – Boleslavi? Protože nemají dostatečnou kapacitu. Situaci ještě zhoršuje, když do nich umisťují své děti rodiče, kteří účelově přepíší dítě k pobytu do města. Na naše skutečné žáky se pak nedostává místo. Říká se tomu poeticky školská nebo též zápisová turistika.
Situaci jsme několikrát konzultovali s odborníky a řešení má, je ale na městu jako zřizovateli škol.
V čem je problém?
Školy mají ze zákona za povinnost přijmout všechny žáky, kteří trvale bydlí v jejich spádové oblasti. Tu stanovuje město. Rodiče, kteří chtějí přijmout žáka na konkrétní školu a nejsou ze spádové oblasti, mohou být odmítnuti, žáci ze spádové oblasti ovšem nikoliv.
Takový rodič najde někoho, kdo mu umožní přihlásit u sebe dítě k trvalému pobytu. Tím je škola nucena jej přijmout a většinou uměle navyšuje počty žáků ve třídách a brání se, že nelze turistům nevyhovět.
Jenže mohou.
Ombudsmanka Anna Šabatová k problému vydala v roce 2016 Doporučení (spisová značka 82/2015/DIS/BN) , kde se podrobně zabývá rovností před zákonem. V tomto doporučení považuje výše uvedený jev za zneužití práva a doporučuje zřizovatelům i ředitelům škol takové žáky odmítnout. Doporučuje v předstihu komunikovat mezi městem jakožto zřizovatelem a školou o jmenných seznamech žáků skutečně trvale bydlících v místě, na což obce narozdíl od škol mají nástroje.
Proč se toto doporučení nepoužívá?
Protože “nebylo prosouzeno”, neexistuje rozhodnutí soudu, o které by bylo možné se opřít. Ředitelé škol v tomto případě nemohou postupovat samostatně, protože bez spolupráce s obcí nemohou ani ověřit skutečné bydliště. Jakákoliv aktivita, kterou by soud shledal vadnou, by vedla k jejich profesní likvidaci.
Zřizovatelé škol sice problém vnímají, ale je pro ně většinou jednodušší zvýšit počet žáků ve třídách, což je obecný standard. Naopak upírání školy “turistům” by dalo práci a vystavilo je politickému riziku.
Ministerstvo školství vydalo v roce 2017 inovovanou metodiku, kde bohužel celý problém opět nepostihuje a znovu je na obcích, jak se k němu postaví.
A proč není judikát? Škola či zřizovatel se většinou se stěžovatelem dohodne, nebo stěžovatel nevydrží mnohaletý proces. Ministerstvo školství v současné době předkládá novelu, jež výslovně rozšiřuje práva škol na výběr studentů, v případě této novely jde ale hlavně o umožnění přijetí lépe studijně vybavených žáků, což je diskutabilní (a zcela jiné) téma. Zároveň by mohlo ministerstvo vydat závazný výklad a metodický pokyn, jak postupovat – v případě nálezu, že nutno brát i turisty, doprovázený šekem na výstavbu dostatečné školní kapacity.
V každém případě zápisové turistice lze zabránit již nyní tím, že obec jako zřizovatel instruuje školy, jak postupovat a zaručí jim, že případné právní spory podstoupí na své náklady. Ředitelé tím jsou kryti, neboť postupují podle pokynů zřizovatele.
Bez zvýšené komunikace na obou stranách se ale taková záležitost neobejde a například v Anglii zápisová turistika existuje také, ačkoliv prokazování místa pobytu je zde náročnější. Zájemce o konkrétní školu si prostě v jejím sousedství koupí nemovitost. Toto riziko v Česku ale nepovažujeme za významné…
A jaké je ekonomické pozadí?
Nejde o financování provozních nákladů. Zřizovatelé dostávají státní příspěvek na každého jednotlivého žáka, takže náklady na docházku do školy jsou tím pokryty a je jedno, zda jde o žáka ze spádové či nespádové oblasti.
Jde o zřizovací náklady. Zřízení jednoho místa v základní škole stálo v roce 2020 kolem 1 milionu Kč. Zjednodušeně řečeno postavit školu pro tisíc žáků stálo v roce 2020 cca miliardu. Na to obec zpravidla nemá dostatek peněz a potřebuje takovou investici plánovat, takže potřebuje dopředu vědět, kolik žáků má očekávat. K tomu má jako podklady demografické studie, v nichž se odráží počet novostaveb a statistika nových obyvatel. Zjednodušeně řečeno, když se přistěhuje tisíc lidí, demografie a statistika řekne, v jakém roce přibude zhruba kolik prvňáčků. Až do tohoto okamžiku jde vlastně jen o to, zda je obec schopná včas zajistit prostředky a zrealizovat stavbu, má na to ale dostatek času. U novostaveb dochází k prudkému nárůstu prvňáků po pěti a více letech.
Problém vzniká se školskou turistikou. Nemáte totiž žádný exaktní nástroj, jak s dostatečným předstihem určit, kolik lidí si účelově přihlásí trvalé bydliště. Takovou změnu lidé provádějí typicky v roce před nástupem na základní školu. To nedává dostatek času, v němž by mohla obec zareagovat a navýšit kapacitu dostavbou dalších tříd. Situaci řeší jen navyšováním počtu žáků ve třídách, případně otevíráním provizorních tříd, kdy dochází ke kanibalizaci komfortu ve škole. Například tím, že nové třídy se otevírají přestavbou specializovaných učeben a tím de facto jejich zrušením, nebo omezováním oddechovým prostorů.
Řešení existuje. Jen je politicky riskantní. Ale to nám nevadí. Zápisová turistika by měla skončit.
PS: Na obrázku je krásná klasická školská budova postavené v roce 1904 v Loučné v Lužických horách.